Schlurfs
Swingová komunita vznikla v období druhé světové války také na území Rakouska. Zde se ovšem swingový fanoušci narozdíl od jiných zemí členili podle sociálních vrstev tak, že swingaři pocházející z bohatších rodin si říkali stejně jako v Německu Swings nebo Swing Boys a ti co pocházeli z dělnických vrstev se nazývali Schlurfs. Toto pojmenování si nevybrali sami, ale dostali je od většinové společnosti. Slovo schlurf se v 19. století používalo v Rakousku jako synonymum pro povaleče, později však bylo spojováno se swingaři a význam se chápal jako hejsek či švihák.
V principu se od sebe tyto skupiny nelišili, milovali swing, americké filmy a britskou módu. Rozdíl byl v tom, že Schlurfs neměli dostatek prostředků na nákup swingového oblečení a tak si jej vyráběli svépomocí. Nosili volné sako, pokud možno neobvyklé a nápadné barvy, které většinou nalezli v šatníku svých rodičů nebo prarodičů. Kalhoty měli volné a dlouhé tak, že překrývali boty opatřené dvojitou podrážkou a opět nesměla chybět barevná kravata uvázaná na co nejmenší uzel, klobouk a deštník. Takto se ovšem oblékali pouze v neděli nebo o svátcích, v běžném pracovním týdnu je bylo možné poznat pouze podle účesu a cigarety.
Schlurfs se nescházeli v kavárnách a prostorných bytech jako Swings, ale postávali na ulicích nebo sedávali na lavičkách v městských parcích a poslouchali desky z kufříkového gramofonu. Nejen, že swingovou hudbu poslouchali. ale také na ni pochopitelně tančili a proto se museli v polovině roku 1941, kdy vyšel zákaz tancování swingu, přesunout na odlehlá místa, jinak by se okamžitě ocitli v hledáčku nacistické policie. Přesto se samozřejmě potyčkám s příslušníky Hitlerjugend nevyhnuli a zejména v pozdějších letech se stalo slovní i fyzické napadání každodenní záležitostí.
Odveta však přišla vždy velice brzy a na oplátku, že jim mladí nacisté trhali oblečení, swingaři ničili jejich uniformy, strhávali jim odznaky a podobně. Vídeňští Schlurfs si dokonce vytvořili v ulicích systém únikových cest, kterými se po zaútočení na oddíl hitlerjugend rozprchli do všech možných stran, aby znemožnili jejich hromadné pronásledování. Jelikož elita a budoucnost třetí říše tento boj prohrávala, byly zvoleny stejné postupy jako v samotném německu, tedy vyšetřování kriminální policií, gestapem, zatýkání swingařů a následné umístění v pracovních táborech nebo předčasné povolání do řad wehrmachtu.
